Navzdory covidové situaci se nám poštěstilo dostat se na kanál a potrénovat tak na divoké vodě. Tentokrát jsme si pro trénink zvolili Vodácký areál Lídy Polesné v Českém Vrbném. Účast tréninkové skupiny A, tedy našich nejzkušenějších závodníků, byla jasná hned od začátku. Pravidelně s námi už na takové akce jezdí i mladší závodníci a tento trénink nebyl výjimkou. Nejmladší Filda a Luky už dokonce bez větších problémů trénovali i na kanále a Klárka alespoň na vlnkách pod ním.
Největším rozdílem od podobných akcí, na které jsme zvyklí, bylo určitě povinné testování na covid a cestování s respirátorem. Zrovna nejpříjemnější to není, ale za změnu v tréninku a jízdu ve vlnách nám to rozhodně stálo. Počasí nás taky docela prověřilo. Začátek května ještě neznamená, že na vodu půjdeme v bundách s krátkými rukávy. Sluníčko sice jednou za čas vylezlo, ale za tuto „rychloakci“ jsme byli obdarováni i deštěm a větrem.
Vodácký areál patří, vzhledem k jeho zázemí, k našim oblíbeným. Na obědy a večeře chodíme do restaurace v Globusu (teď pouze s sebou), který je pěšky jen asi 2 kilometry. V posledních pár letech jsme na tento kanál jezdili v létě na oddílová soustředění. Na každém je potom krásně vidět zlepšení. Bohužel se naši nejmladší na podobné tratě dostanou jen párkrát do roka, zatímco jejich vrstevníci často na kanálech trénují skoro každý den. Pokud by se v Brně vodácký kanál podařilo vybudovat také, mohli by se ostatním dětem vyrovnávat a zkušenosti by nabírali mnohem rychleji.
Tuto akci určitě hodnotím pozitivně. Na divoké vodě se letos teprve rozjíždíme a je to znát, ale zatím se nám daří takové tréninky plánovat a už tento víkend jedeme na další. Tentokrát do Roudnice nad Labem. Povezeme s sebou i sjezdové lodě, abychom se připravili na červnovou nominaci na mistrovství světa dospělých, které se bude konat ve slovenském Čunovu na konci září.
Napsala Marie Němcová
