V sobotu 29.4. jsme měli již v 7h ráno odjezd z loděnice na závody do Zábřehu.
Velkáči a stařší závodníci včetně mladého Fildy odjeli na sprintové závody do Roudnice a my se s deseti dětmi a mladými dospělými vydali na vodu do Zábřehu. Průtok po deštích byl příznivý a nikterak hrozivý, ale pro člověka, který se s vodou seznamuje, se může rozhodně jevit jako rozbouřená řeka se skokem do válce a přejezdem na vlně.
V sobotu nás přivítal krásný deštík, který nás neopouštěl po celý den. Přístřešek pro závodníky jsme postavili, aby měli alespoň na převlékání trošku dojem, že jsou v suchu. Ale jinak lilo, při nejlepším mrholilo.
Pavel Šamánek se oblékl do neodolatelného červeného nepromokavého záchranářského obleku a byl připraven kdykoli skočit do rozbouřené řeky a rozbít si při skoku kolena, až bude zachraňovat jezdce, kteří eskymácký obrat nedokončili a byli nuceni předčasně opustit loď.
Trať nebyla nikterak složitá, prostě zelené branky se očekává, že se pojedou shora dolů a ty červené proti. Ovšem nejeden z našich závodníků branky minul a nebo si spletl barvy.
Zkušení závodníci jako Luky, Matěj, Klárka a Klárča tratí prosvištěli a byli maximálně zklamaní, pokud neprojeli nějakou bránu přesně podle svých představ nebo výsledný čas nedosahoval závratně nízkých čísel nebo je nedejbože předjel konkurent. Luky a Matěj zvládli trať s přehledem i na singlu a každý v jinou jízdu a jiný den nadšeně jásali, že se jim jízda zdařila přesně podle jejich představ. Klárča s Klárkou jsou ostřílené závodnice. V kategorii předžáků Klárča dominovala a měla většinu jízd náskok mnoha vteřin nad ostatními. V konečném vyhodnocení se holky umístily Klárča na prvním místě a Klárka na druhém.
Eliáš projevil neuvěřitelnou odhodlanost a po první jízdě, kterou odmítl absolvovat, nasedl na kajak a druhou jízdu zvládl. I tréninkové jízdy se pak pro něj zdály zvládnutelné a vydal se i na přejezdy přes řeku. Ada v roli předžačky překonala vše čeho se bála a na trať se vydala. Na konci tratě ji sice skolila vlna, ale vše včetně pádla bylo zachráněno a mohla být hrdá, jak odpoledne po závodě na tréninku jezdila vše, jako by dopoledne neplavala. Oliver a Ben svoje jízdy vždy pečlivě studovali na tabletu a opravdu se dokázali mezi jízdami zlepšovat a to co se v minulé jízdě nezadařilo, dokázali zajet jinak a lépe. V neděli vysvitlo sluníčko a Benovi bylo asi při jízdě teplo a tak se rozhodl se schladit a eskymoval v bráně č.7. David projevil neuvěřitelně silného ducha a bojoval s vlnami, bránami, náklony tak odhodlaně, že z něj závodní nadšení stříkalo až na břeh. Vylepšoval se každou jízdou a z každé si dokázal odnést něco, co ho posunulo dál. Nikča podpořena celou svoji rodinou bojovala statečně s přejezdy a pokud se stalo, že některou z bran nějakým nedopatřením minula, vždy se do ní krásně snažila vrátit. Pádlovala ze všech sil vždy až do cíle.
Přespávali jsme v místní klubovně, což nám umožnilo si večer ugrilovat maso a posedět všichni pohromadě. Teda pokud nám zrovna většina závodníků nečutala do balónu na hřišti. V sobotu i neděli po závodech byl ještě trénink a domů jely děti unavené.
Všichni rodiče byli obětaví a podporující, pro své děti i oddíl. Za víkend toho udělali hodně a i přes sobotní nepřízeň počasí se všichni podělili o všechny děti a všechno plynulo samo. Pavel s Pavlou vše kontrolovali a zajišťovali.
Bylo to fajn, díky Jana
Text: Jana Nekudová Schrumpfová
