…musí hora k Mohamedovi. A protože v Brně úplně teplo není, chytli jsme se tohoto úsloví a odjeli s Adamem a částí reprezentace na třítýdenní soustředění za teplem do Španělska. Nejsme tu zatím moc dlouho, ale zážitků už je plno.

 

Hned cesta byla jiná než obvykle. Přijelo pro nás úplně nové auto. Sedačky naproti sobě, mezi nimi stolek, možnost zatemnění oken, lednička, mikrovlnka,…

Vzhůru nohama, všechno je tu vzhůru nohama, od mincí které jsou nelogicky čím větší, tím méně cennější, po systém v dopravě. Volant na opačné straně a ještě k tomu jízda místo po pravé straně, tak po levé, to je pro mě naprosto proti přírodě.

„Úterý dopoledne, venku hnědo až zeleno a tady si jedů dvě děcka s běžkama...“ pomyslela si jistě spousta lidí, které potkali Dziadkovi cestou v MHD. Nepřipadala jsem si úplně v pořádku, ovšem obavy ze mě spadly v Novém Městě na Moravě.

Auto plné soběšičáků, Šamana a Adama dorazilo úspěšně na místo. Zpočátku se projevila různá připravenost členů výpravy. Avšak časem jsme se relativně sladili a bylo to dobré. Dokonce se k nám přidali i Božka a Tonda Němcovi. Pozdravili jsme se i s jejich rodiči. Zajímavá pozorování jsem vyvodila na někdy až exotických stylech ostatních. Adam profesionál, Mara na klasiku, Ondra trénoval bruslení a Bořek si jel tak nějak svoje. Nechyběly i občasné pády, až na mě tedy, poněvadž moje běžky by se myslím daly využít klidně i ke sjezdovému lyžování. Po druhém kole někdo porodil ideu, že když už jsme ti kánoisti, tak bychom měli zvládnout jeden okruh soupaž. To byla panečku zábava. Hlavně do kopce.

Náš první víkend po všech testech a pololetním vysvědčení jsme se rozhodli strávit dalším testováním, ale tentokrát mnohem namáhavějším! Na cestu jsme se vydali brzo ráno, protože jsme chtěli vyzvednout nově vyrobené lodě.

Delší než nekonečný den ve škole a delší než cokoliv co si dokážete představit, přesně tak zhruba dlouhý je let do Austrálie. Ovšem my jsme byli rádi, že jsme vůbec odletěli, jelikož naše posádka měla přesně 14 kilo nadváhu zavazadel, za což by si Airlines naúčtovaly 25 tisíc a tak musely zbytečnosti z tašek ven, kapky slz klukům stékaly po tváři, ale proteiny a hromada oblečení holt musely zůstat doma.