O víkendu se jel NKZ v Roudnici. Vyjížděli jsme už ve čtvrtek, protože pro některé to byl letos první závod na kanále a chtěli jsme si ještě zatrénovat. Při příjezdu se na nás obloha mračila a dokonce trochu pršelo. Na tréninku jsme se však stejně namočili ještě víc. Po odzkoušení roudnického kanálu jsme jeli nakoupit a do Veltrus, kde jsme byli ubytování v buňkách. Aby nám nebyla zima, pustili jsme si elektrické topení. Nikdo ho však nevypnul a tak se přes noc z pánské buňky stala finská sauna.

Pro některé triumf, pro jiné fiasko. Takový byl 3. a 4. Český pohár ve slalomu v pražské Troji.

Závodu se samozřejmě zúčastnili i brněnští závodníci, konkrétně Gabča, Božka, Vojta a já. A jelikož má oddílové auto kapacitu 9 míst, přidali se k nám i Veseláci. Ve čtvrtek večer jsme dorazili na místo a zrovna zalehli do zdejších chatek HG Sport, jež nám poskytovaly zázemí i po zbytek víkendu. Dva hodinové páteční tréninky nám musely stačit pro dostatečné osvojení si Trojského kanálu před sobotním závodem.

První máj lásky čas, pro některé z nás spíš konečně slalomu čas. Přesně prvního května se část našeho oddílu vydala společně s Veseláky do Veltrus na první závody českého poháru ve slalomu. Celkem naše výprava měla 8 členů z toho 5 brňáků.

Na nezvykle pohodový odjezd až na odpolední trénink spolu s rychlou cestou bych si dokázal zvyknout. Ve 3 hodiny jsem byli už nachystaní na vodě. Pro mě osobně to byl nějaký desátý trénink na slalomce letos, proto jsem měl pocit a možná to nebyl jenom pocit, že tam na ten kanál mezi ty špičkové slalomáře úplně nepatřím. Měli jsme teda 3 dny na to, to co možná nejvíce zlepšit. Nakonec bych řekl, že se to docela povedlo a nikdo úplně nezklamal.

Odbila čtrnáctá hodina a my jsme mohli vyrazit na cestu. Odjížděli jsme ve čtvrtek, a to na třetí a čtvrtý nominační závod na Čeňkově pile.

            V autě panovala zvláštní atmosféra. Nikdo totiž nevěděl, jaká trať se pojede. Klasická dolní byla zamítnuta kvůli rekonstrukci silnice poblíž kempu, ze kterého se mělo původně startovat. Na výběr pak zůstala trať od soutoku po Rejštejn a trať ze Sušice do Čepice. Tímto se však každý trápil pouhých pár minut. Pak všichni usnuli. A zatímco ostatní byli v říši snů, Šaman nás dovezl na ubytování „U Barborky“.

Tanvaldská Kamenice. Závod, který každého sužuje nějakým druhem obav – ať už kvůli nominaci na ME ve sjezdu v Bovci, nebo kvůli její obtížnosti. Snad pro všechny představuje Kamenice výzvu.

Nicméně, i přes tyto pochybnosti se brněnští špičkoví sjezdaři vydali ve čtvrtek odpoledne na cestu. Po příjezdu jsme se jen ubytovali, povečeřeli, připomněli si stopu videem z loňského roku a šli spát.

A proč jsme vlastně nejeli až v pátek?